Od té doby, co jsme koupili barák jsem chtěl někde kolem postavit kovárnu. Což se cca 6 let nedařilo, ale postupně jsem shromažďoval materiál, nářadí a hlavně rekonstruoval dům (což mi přišlo důležitější než stavět kovárnu)…

Když začínal zbývat čas, vyhlédl jsem si bývalý chlívek a přestavěl ho na kovárnu.

Odkaz na dokumentaci přestavby chlívku na kovárnu

Kalení je ohřev nad rekrystalizační teplotu, po němž následuje tak rychlé ochlazení, že se přeměny materiálu ke kterým dochází při pomalém chladnutí různě intenzivně potlačí. Kalením vznikají jehlice martensitu a ocel se tím stává tvrdší a křehčí.

Rychlost ochlazení je po teplotě zahřátí kusu druhá důležitá veličina ovlivňující výsledek. Čím rychleji se kus ochladí, tím je tvrdší a křehčí. POzor na vnitřní pnutí, hrozí prasknutí materiálu. Používaná média jsou postupně od nejrychlejších proud vody, studená voda, studený olej, horká voda, horký olej, proud vzduchu a klidný vzduch (tím myslím to že kus nechám vychladnout někde v kovárně ).

Samozřejmě že nejlepší by bylo pořídit/postavit si kalicí pec, ale to je možná hudba budoucnosti. Nechal jsem si pár kousků nářadí zakalit u nástrojaře a musím říct, že to je něco úplně jiného. Snad sem časem hodím fotky. Každopádně to chce regulovatelnou pec, pořádné měření teploty a hlavně vědět co mám za materiál. To poslední u mě bývá největší problém…

Nejklasičtější médium pro kalení, je nejrychlejší a tímpádem i nevhodná k některým účelům (např. pro oceli s vyšším podílem legatur). Při kalení vzniká na povrchu kaleného kusu polštář z vodní páry, který rychlost ochlazování snižuje. Je proto lepší kusem při kalení pohybovat, aby se voda dostala až ke kalenému předmětu.

Přidáním kyseliny sírové, sody nebo louhu se zesiluje chladicí účinek. Naopak trocha vápenného mléka, glycerinu nebo emulgovaného oleje zeslabuje účinky.

Angličané (zřejmě díky blízkosti moře) používají ke kalení i mořskou vodu, říkají tomu „super quench“ (super kalení). Výsledkem takového kalení byla tvrdší ocel než při kalení do vody sladké. Potom samozřejmě museli nějak - třeba výrobou damašku - kompenzovat vyšší křehkost kusu.

Olej blafe! Asi jsem objevil Ameriku, ale olej když se do něj kalený kus strčí, čmoudí a hoří. Kovárna ale stejně bývá trochu začouzená (alespoň ta moje), tak to tolik nevadí. Komín to odtáhne. Kaleným kusem je třeba pohybovat a oleje musí být hodně. Mám 50 litrů a asi je to tak akorát, pokud nekalím denně velké kusy.

Bookmarky ke kovařině jsou zde